Nemoci koček: Jak poznat nemoc u kočky

Kočky jsou naši milovaní společníci, kteří nám přinášejí radost a pohodu. Jako zodpovědní majitelé si přejeme, aby byly naše kočičí kamarádky zdravé a šťastné. Kočky jsou však známé tím, že dokážou mistrně skrývat příznaky nemoci, což je pozůstatek jejich divokých instinktů, kdy slabost mohla znamenat nebezpečí. Proto je klíčové věnovat pozornost i jemným změnám v jejich chování a vzhledu, abychom mohli včas rozpoznat případné onemocnění koček a zajistit jim potřebnou péči. Tento článek vám poskytne komplexní přehled o nejčastějších nemocech koček, jejich příznacích, možnostech prevence a o tom, kdy je nezbytné vyhledat veterinárního lékaře. Porozumění těmto aspektům vám pomůže lépe pečovat o zdraví vaší kočky domácí, ať už tráví většinu času doma, nebo je to dobrodružná venkovní kočka.

Jak poznat nemoc u kočky? Buďte všímaví k těmto signálům

Rozpoznání prvních příznaků nemoci u kočky může být náročné, ale je zásadní pro včasnou diagnózu a léčbu. Sledujte svou kočku a všímejte si jakýchkoli odchylek od jejího normálního chování a vzhledu. Zde jsou klíčové oblasti, na které se zaměřit:

Změny v chování: Apatie, snížený zájem o hru a běžné aktivity, podrážděnost, agresivita (zejména pokud byla kočka dříve přátelská), nadměrné schovávání se nebo naopak neobvyklá přítulnost. Kočka může také více mňoukat nebo být naopak nezvykle tichá. (Zdroj 1, 2, 6, 8)
Změny v příjmu potravy a vody: Nechutenství trvající déle než 24 hodin je vždy důvodem k návštěvě veterináře. Stejně tak nadměrný příjem potravy (vlčí hlad) nebo výrazně zvýšená žízeň mohou signalizovat zdravotní problém, jako je cukrovka nebo onemocnění štítné žlázy. (Zdroj 6, 19, 22)
Změny ve vyměšování: Průjem, zácpa (pokud kočka nemá stolici déle než dva dny), časté močení, bolestivé močení, močení mimo kočičí toaletu nebo krev v moči či stolici. U kocourů je obzvláště nebezpečné namáhavé močení bez produkce moči, což může být život ohrožující stav. (Zdroj 1, 7, 19)
Změny ve vzhledu a péči o srst: Zanedbaná, matná, zacuchaná srst, nadměrné línání nebo naopak nadměrné olizování určitého místa (což může značit bolest nebo svědění). Všímejte si také lysých míst, vyrážek, zarudnutí kůže, lupů nebo neobvyklých bulek. (Zdroj 6, 19)
Oči, nos, uši: Výtok z očí nebo nosu (může být čirý, hnisavý, krvavý), zarudlé nebo oteklé oči, viditelná mžurka (třetí víčko), rozšířené nebo různě velké zornice. V uších si všímejte nadměrného množství mazu, zápachu nebo škrábání uší. (Zdroj 6, 19)
Dutina ústní: Zápach z tlamy, zarudlé nebo krvácející dásně, nadměrné slinění, potíže se žvýkáním nebo odmítání tvrdé stravy. (Zdroj 1, 2)
Dýchací potíže: Kašel, kýchání, sípání, zrychlené nebo namáhavé dýchání, dýchání s otevřenou tlamou (kromě situací po velké námaze). (Zdroj 6, 19)
Zvracení: Občasné zvracení chlupů (trichobezoárů) může být normální, ale časté nebo opakované zvracení potravy, žluči nebo krve je varovným signálem. (Zdroj 1, 3, 22)
Změny tělesné teploty: Normální tělesná teplota kočky se pohybuje mezi 37,5°C a 39,0°C. Teplota nad 39°C značí horečku, teplota pod 37°C podchlazení. (Zdroj 1, 6)
Změny hmotnosti: Nevysvětlitelné hubnutí nebo naopak přibývání na váze. (Zdroj 6, 22)
Změny v aktivitě a pohybu: Únava, letargie, neochota k pohybu, kulhání, potíže se skákáním, ztuhlost, neobvyklý postoj (např. shrbený). (Zdroj 6, 8, 19)

Pamatujte, že i jediný z těchto příznaků, pokud je výrazný nebo trvá déle, může znamenat problém. Včasná konzultace s veterinářem je klíčová.

Nejčastější nemoci koček: Přehled pro majitele

Existuje celá řada kočičích nemocí, které mohou vašeho mazlíčka postihnout. Některé jsou běžnější u venkovních koček vystavených většímu množství patogenů a rizik, jiné se mohou týkat i koček domácích. Níže uvádíme přehled těch nejčastějších:

Parazitární onemocnění

Parazité jsou častou příčinou zdravotních potíží u koček, zejména u těch s přístupem ven. Dělí se na vnější a vnitřní.

Vnější parazité:

Blechy: Nejčastější vnější parazité způsobující svědění, alergické reakce (alergie na bleší kousnutí) a mohou přenášet tasemnice. Příznaky zahrnují škrábání, neklid, bleší trus (malé černé tečky) v srsti. (Zdroj 3, 9, 16)
Klíšťata: Přisávají se na kůži a sají krev. Mohou přenášet nemoci jako lymská borelióza (u koček vzácně) nebo haemobartonelóza (infekční anémie). Riziko je vyšší u venkovních koček. (Zdroj 3, 9)
Ušní svrab (otodektový svrab): Mikroskopičtí roztoči žijící ve zvukovodu způsobují intenzivní svědění, tmavý, drobivý sekret v uších (vzhledem připomínající kávovou sedlinu) a záněty. Častý u venkovních koček a koťat. (Zdroj 2, 3, 4)
Dravčíkovitost (cheyletielóza): Kožní onemocnění způsobené roztoči, projevuje se svěděním, lupy („chodící lupy“) a vypadáváním srsti. (Zdroj 3)
Sametky (trombikulóza): Drobní oranžovočervení roztoči, jejichž larvy napadají kůži v letních měsících a způsobují svědivou vyrážku. (Zdroj 3)
Kožní plísně (dermatofytóza, ringworm): Houbová infekce způsobující kulatá, šupinatá, lysá místa na kůži, často svědivá. Je přenosná na člověka a jiná zvířata. (Zdroj 3, 14, 15)

Vnitřní parazité:

Škrkavky (toxokaróza): Velmi časté, zejména u koťat (mohou se nakazit od matky) a venkovních koček. Příznaky mohou zahrnovat nafouklé břicho, hubnutí, zvracení, průjem, matnou srst. (Zdroj 2, 3, 16)
Tasemnice: Kočky se nejčastěji nakazí pozřením infikované blechy nebo ulovením infikovaného hlodavce. Segmenty tasemnice (vypadající jako zrnka rýže) mohou být viditelné kolem konečníku nebo ve stolici. (Zdroj 16, 17)
Giardie: Jednobuněční střevní parazité způsobující průjem (často chronický), hubnutí a apatii. Diagnostika může být obtížná. (Zdroj 3, 13)
Plicní červi (aelurostrongylóza): Kočky se nakazí pozřením infikovaných plžů nebo hlodavců. Mohou způsobovat chronický kašel a dýchací potíže. (Zdroj 11)
Toxoplazmóza: Parazitární onemocnění, kterým se kočka nakazí pozřením infikovaného masa nebo oocyst z prostředí. Většina koček neonemocní, ale mohou vylučovat oocysty. Nebezpečné pro těhotné ženy a lidi s oslabenou imunitou. (Zdroj 11, 24)

Prevence parazitárních nákaz spočívá v pravidelném odčervování a používání přípravků proti vnějším parazitům, zejména u venkovních koček. Důležitá je také hygiena prostředí.

Infekční virová onemocnění

Tato onemocnění jsou způsobena viry a některá z nich mohou být pro kočky velmi vážná až smrtelná. Očkování hraje klíčovou roli v jejich prevenci.

Panleukopenie (kočičí mor, FPV): Vysoce nakažlivé a často smrtelné onemocnění, zejména pro koťata. Virus napadá rychle se dělící buňky (střeva, kostní dřeň). Příznaky zahrnují vysokou horečku, apatii, nechutenství, zvracení, silný (často krvavý) průjem, dehydrataci. Prevencí je očkování. (Zdroj 2, 3, 9, 15, 16)
Kočičí leukémie (FeLV): Virus napadá imunitní systém a může vést k různým formám rakoviny (např. lymfom), anémii a dalším infekcím. Přenáší se slinami, krví, vzájemným olizováním, sdílením misek, kousnutím, z matky na koťata. Mnoho infikovaných koček může žít roky bez příznaků. Prevencí je testování a očkování rizikových koček (zejména venkovních). (Zdroj 3, 5, 9, 14, 15, 16, 17)
Kočičí imunodeficience (FIV, „kočičí AIDS“): Podobně jako lidský HIV oslabuje imunitní systém, čímž se kočka stává náchylnější k druhotným infekcím. Přenáší se hlavně kousnutím při rvačkách (častější u nekastrovaných kocourů). Kočky s FIV mohou žít mnoho let kvalitní život se správnou péčí. Prevencí je testování, kastrace a omezení kontaktu s neznámými kočkami. Očkování má omezenou účinnost. (Zdroj 3, 5, 9, 14, 15, 16)
Infekční peritonitida koček (FIP): Vážné a téměř vždy smrtelné onemocnění způsobené mutací běžného kočičího koronaviru (FCoV). Postihuje častěji mladé kočky. Existují dvě formy: vlhká (hromadění tekutiny v břišní nebo hrudní dutině) a suchá (tvorba zánětlivých ložisek v orgánech). Příznaky jsou často nespecifické: horečka, apatie, hubnutí, nechutenství. Diagnostika je složitá. Léčba je experimentální, nákladná a ne vždy úspěšná. Prevence spočívá v minimalizaci stresu a dobré hygieně. (Zdroj 3, 5, 16)
Kočičí rýma (komplex infekcí horních cest dýchacích): Způsobují ji různé viry (hlavně herpesvirus a kalicivirus) a bakterie (např. Chlamydia felis, Mycoplasma). Příznaky zahrnují kýchání, výtok z nosu a očí, zánět spojivek, vředy v tlamě (u kaliciviru), horečku, nechutenství. Šíří se kapénkovou infekcí. Prevencí je očkování. (Zdroj 2, 3, 9, 15, 18)
Vzteklina: Smrtelné virové onemocnění přenosné na člověka. V České republice se díky proočkování lišek a domácích zvířat vyskytuje velmi vzácně (poslední případ u lišky v roce 2002). Očkování je povinné pro cestování do zahraničí a doporučené pro kočky v rizikových oblastech. (Zdroj 9, 14, 24)

Neinfekční onemocnění

Tato skupina zahrnuje širokou škálu problémů, od problémů se zuby po chronická onemocnění orgánů.

Onemocnění ústní dutiny: Velmi časté. Patří sem zánět dásní (gingivitida) a sliznice dutiny ústní (stomatitida – může být i autoimunitního původu), zubní kámen, zubní kaz, FORL (feline odontoclastic resorptive lesions – bolestivé poškození zubů), zlomeniny zubů. Příznaky: zápach z tlamy, slinění, potíže se žvýkáním, nechutenství, zarudlé/krvácející dásně. Prevence: pravidelná dentální hygiena, vhodná strava. (Zdroj 1, 2, 18)
Onemocnění dolních cest močových (FLUTD): Zahrnuje různé problémy močového měchýře a močové trubice, jako je zánět močového měchýře (cystitida), močové kameny a krystaly, idiopatická cystitida (často spojená se stresem). Příznaky: časté močení malého množství moči, močení mimo toaletu, krev v moči, bolestivé mňoukání při močení, olizování genitálií. U kocourů hrozí obstrukce močové trubice, což je život ohrožující stav. (Zdroj 1, 2, 16, 18)
Chronické selhání ledvin (CKD): Časté onemocnění, zejména u starších koček. Ledviny postupně ztrácejí svou funkci. Příznaky se objevují často až v pokročilém stádiu: zvýšená žízeň a močení, hubnutí, nechutenství, zvracení, apatie, matná srst, zápach z tlamy. Léčba spočívá ve zpomalení progrese onemocnění (dieta, léky, infuze). (Zdroj 1, 2, 3, 4, 16, 18)
Cukrovka (diabetes mellitus): Metabolické onemocnění způsobené nedostatkem inzulinu nebo neschopností těla na něj reagovat. Častější u starších, obézních kocourů. Příznaky: zvýšená žízeň a močení, zvýšená chuť k jídlu, hubnutí, apatie, sladce páchnoucí dech. Léčba zahrnuje dietu a často inzulinové injekce. (Zdroj 1, 3, 14, 15, 16, 17)
Hypertyreóza: Nadměrná produkce hormonů štítné žlázy. Typická pro starší kočky. Příznaky: hubnutí i přes zvýšenou chuť k jídlu, hyperaktivita, zvýšená žízeň a močení, zvracení, průjem, zrychlený srdeční tep. Léčitelné onemocnění (léky, dieta, radioaktivní jód). (Zdroj 6, 16, 19)
Onemocnění trávicího traktu:
- Zvracení a průjem: Mohou mít mnoho příčin (dietní chyba, infekce, paraziti, cizí těleso, onemocnění orgánů). Opakované nebo závažné zvracení/průjem vyžaduje veterinární vyšetření. (Zdroj 1, 3)
- Zácpa: Potíže s vyprazdňováním. Může být způsobena dehydratací, nedostatkem vlákniny, bolestí, obstrukcí. (Zdroj 1)
- Pankreatitida: Zánět slinivky břišní. Může být akutní (náhlá ztráta chuti, zvracení, bolest břicha) nebo chronická (mírnější, občasné příznaky). (Zdroj 3)
- Zánětlivé onemocnění střev (IBD): Chronický zánět trávicího traktu. Příznaky: chronické zvracení, průjem, hubnutí. (Zdroj 16)
- Trichobezoáry: Chuchvalce chlupů v žaludku, které kočka spolyká při čištění srsti. Mohou způsobovat zvracení nebo zácpu. (Zdroj 1)
Kožní problémy neinfekčního původu:
- Alergie: Mohou být na složky potravy, bleší kousnutí, alergeny z prostředí (pyly, prach). Projevují se svěděním, zarudnutím kůže, vypadáváním srsti. (Zdroj 1, 7)
- Eozinofilní komplex: Skupina kožních reakcí (vředy na rtech, zánětlivá ložiska na kůži), často alergického původu. (Zdroj 1, 16)
- Kočičí akné: Černé tečky nebo pupínky, obvykle na bradě. Většinou mírné, ale může se zanítit. (Zdroj 1, 16)
Onkologická onemocnění (rakovina): Kočky mohou postihnout různé typy nádorů. Mezi častější patří lymfom (často spojený s FeLV), nádory mléčné žlázy (riziko snižuje včasná kastrace), mastocytomy (kožní nádory), karcinom skvamózních buněk (často na nepigmentované kůži vystavené slunci). Příznaky jsou různorodé: bulky, nehojící se rány, hubnutí, apatie, změny chování. (Zdroj 14, 15, 16)
Srdeční onemocnění:
- Hypertrofická kardiomyopatie (HCM): Nejčastější srdeční onemocnění u koček, dochází ke ztluštění srdeční stěny. Může být dlouho bez příznaků, později se může objevit šelest, arytmie, dušnost, apatie, riziko tvorby krevních sraženin. (Zdroj 16)
- Kongestivní srdeční selhání (CHF): Srdce není schopno efektivně pumpovat krev, což vede k hromadění tekutiny (např. v plicích – plicní edém, nebo v hrudní dutině – pleurální efuze). Příznaky: dušnost, kašel (u koček méně častý než u psů), únava. (Zdroj 11)
Problémy pohybového aparátu: Artritida (degenerativní onemocnění kloubů) je častá u starších koček, způsobuje bolest a omezení pohyblivosti. Příznaky: neochota skákat, ztuhlost, kulhání. (Zdroj 7, 19)
Stařecká demence (kognitivní dysfunkce): Podobně jako u lidí, i starší kočky mohou trpět demencí. Příznaky: dezorientace, změny spánkového cyklu, bezcílné mňoukání, ztráta naučených návyků (např. nečistotnost). (Zdroj 1)

Specifika nemocí venkovních koček

Kočky, které mají přístup ven, zažívají více podnětů a pohybu, ale jsou také vystaveny vyššímu riziku určitých zdravotních problémů. Průměrná délka života venkovních koček je bohužel často kratší než u koček chovaných výhradně doma. (Zdroj 10, 28)

Infekční nemoci: Riziko nákazy FeLV, FIV, FIP, panleukopenií, kočičí rýmou a vzteklinou je u venkovních koček výrazně vyšší kvůli kontaktu s jinými (potenciálně nakaženými) kočkami a divokými zvířaty. K přenosu dochází při rvačkách, páření, sdílení potravy nebo kontaminovaného prostředí. (Zdroj 7, 9, 24, 25)
Parazitární nákazy: Venkovní kočky jsou mnohem častěji napadány blechami, klíšťaty a vnitřními parazity (škrkavky, tasemnice z ulovené kořisti). Klíšťata mohou přenášet nemoci jako haemobartonelóza. (Zdroj 2, 3, 9, 10, 24, 25)
Zranění: Rvačky s jinými kočkami nebo zvířaty (psi, kuny, lišky) mohou vést k pokousání, poškrábání, abscesům a přenosu infekcí. Velkým rizikem jsou také dopravní nehody a pády z výšek. (Zdroj 7, 10, 25, 28)
Otravy: Venku mohou kočky pozřít jedovaté návnady na hlodavce nebo slimáky, toxické rostliny, pesticidy, herbicidy nebo nemrznoucí směs. I ulovení otráveného hlodavce může vést k sekundární otravě. (Zdroj 10, 24, 25, 28)
Extrémní teploty: V zimě hrozí podchlazení a omrzliny (kočky hledají úkryt např. pod kapotou aut), v létě přehřátí, zejména pokud uvíznou v uzavřeném prostoru. (Zdroj 24, 28)
Ztráta a další nebezpečí: Kočky se mohou ztratit, být odchyceny nebo se stát obětí týrání. (Zdroj 10, 28)

Pro majitele venkovních koček je obzvláště důležitá důsledná preventivní péče, včetně očkování (i proti FeLV a případně vzteklině), pravidelného odčervování a ochrany proti vnějším parazitům. Kastrace je u venkovních koček vysoce doporučena, protože snižuje toulání, riziko rvaček a nekontrolovaného množení. Čipování a registrace mohou pomoci při nalezení ztracené kočky. (Zdroj 10, 24, 27)

Specifika nemocí domácích koček

I kočky chované výhradně v bytě mohou trpět různými zdravotními problémy, i když jsou obecně méně vystaveny infekčním chorobám a úrazům než venkovní kočky.

Onemocnění spojená se životním stylem: Nedostatek pohybu a nesprávná strava mohou vést k obezitě, která je rizikovým faktorem pro cukrovku, artritidu a další problémy. (Zdroj 7, 16, 17)
Stresové faktory: Nuda, nedostatek stimulace, změny v domácnosti (nový člen rodiny, stěhování) mohou u koček vyvolat stres. Stres může přispívat k rozvoji některých onemocnění, jako je idiopatická cystitida (součást FLUTD) nebo behaviorální problémy (např. nadměrné olizování vedoucí k lysinám). (Zdroj 2, 18, 23)
Nižší expozice infekčním chorobám, ale ne nulová: I domácí kočka se může nakazit, například pokud majitel přinese patogeny na botách nebo oblečení, nebo pokud je v domácnosti jiné zvíře, které chodí ven. Některá očkování jsou proto důležitá i pro bytové kočky. (Zdroj 27)
Zubní problémy: Zubní kámen a zánět dásní jsou časté i u domácích koček, pokud není věnována pozornost dentální hygieně. (Zdroj 1)
Trichobezoáry: Jelikož domácí kočky tráví hodně času péčí o srst, mohou častěji trpět problémy s trichobezoáry. (Zdroj 1)

Pro domácí kočky je důležité zajistit dostatek stimulace (hračky, škrabadla, možnost pozorovat okolí z okna), kvalitní stravu v přiměřeném množství a pravidelnou preventivní péči u veterináře.

Dědičné nemoci u koček

Některá onemocnění mají genetický základ a častěji se vyskytují u určitých čistokrevných plemen. Zodpovědní chovatelé testují svá chovná zvířata na predispozice k těmto chorobám, aby minimalizovali jejich výskyt v odchovech.

Polycystické onemocnění ledvin (PKD): Časté u perských koček a příbuzných plemen. V ledvinách se tvoří cysty, které postupně narušují jejich funkci. (Zdroj 3)
Hypertrofická kardiomyopatie (HCM): Může být dědičná u některých plemen, jako jsou mainské mývalí kočky, ragdollové, britské krátkosrsté kočky. (Zdroj 16)
Další specifické problémy: Například skotské klapouché kočky mohou mít problémy s kostmi a chrupavkami, Devon Rex plemeno může trpět svalovou dystrofií nebo problémy se srážlivostí krve. (Zdroj 3)

Pokud si pořizujete čistokrevnou kočku, informujte se u chovatele o zdravotních testech rodičů a o typických onemocněních daného plemene.

Prevence kočičích nemocí: Klíč ke zdravému životu

Nejlepším způsobem, jak chránit svou kočku před nemocemi, je důsledná prevence. Mnoho onemocnění koček lze předejít nebo alespoň včas zachytit díky správné péči:

Pravidelné veterinární prohlídky: I zdánlivě zdravá kočka by měla absolvovat preventivní prohlídku alespoň jednou ročně (starší kočky i dvakrát ročně). Veterinář může odhalit počínající problémy dříve, než se plně rozvinou. (Zdroj 1, 3, 7)
Očkování: Základní očkování chrání proti nejzávažnějším infekčním nemocem (panleukopenie, herpesviróza, kaliciviróza). Další očkování (např. proti FeLV, vzteklině) se doporučují na základě životního stylu a rizikovosti kočky. Poraďte se se svým veterinářem o vhodném očkovacím schématu. (Zdroj 2, 7, 9, 17, 26, 27)
Odčervování a ochrana proti vnějším parazitům: Pravidelné podávání antiparazitik je nezbytné, zejména pro venkovní kočky. Existují různé formy (spot-on, tablety, obojky). (Zdroj 2, 7, 9, 17, 27)
Kvalitní a vyvážená strava: Krmte kočku kvalitním krmivem odpovídajícím jejímu věku, zdravotnímu stavu a úrovni aktivity. Správná výživa podporuje imunitní systém a celkové zdraví. Některá onemocnění (např. problémy s močovými cestami, selhání ledvin, cukrovka) vyžadují speciální veterinární diety. (Zdroj 2, 3, 4, 7, 12, 18)
Dostatek čerstvé vody: Zajistěte kočce neustálý přístup k čisté pitné vodě. Některé kočky preferují tekoucí vodu (fontánky). (Zdroj 7)
Hygiena: Udržujte čistotu misek na krmivo a vodu, kočičí toalety a pelíšku. Pravidelně čistěte toaletu (ideálně denně). (Zdroj 2, 26)
Minimalizace stresu: Stres oslabuje imunitu. Zajistěte kočce klidné, bezpečné a stimulující prostředí. Vyhněte se náhlým velkým změnám, pokud je to možné. (Zdroj 2, 7, 18)
Pravidelná péče: Pečujte o srst kočky (vyčesávání pomáhá odstranit uvolněné chlupy a předcházet trichobezoárům), kontrolujte zuby a dásně, stříhejte drápky podle potřeby. (Zdroj 19, 23)
Udržování optimální váhy: Nadváha zvyšuje riziko mnoha zdravotních problémů. Sledujte váhu kočky a přizpůsobte krmnou dávku její aktivitě. (Zdroj 17, 18)
Bezpečné prostředí: Odstraňte z dosahu kočky jedovaté rostliny, chemikálie a malé předměty, které by mohla spolknout. Pokud máte venkovní kočku, zvažte bezpečný výběh nebo procházky na vodítku. (Zdroj 25)

Kdy okamžitě navštívit veterináře? Naléhavé stavy u koček

Některé situace vyžadují okamžitou veterinární pomoc, protože prodlení může mít pro kočku fatální následky. Pokud u své kočky zpozorujete některý z následujících příznaků, neváhejte a ihned kontaktujte veterináře nebo nejbližší veterinární pohotovost:

Jakýkoli vážnější úraz (pád z výšky, srážka s autem). (Zdroj 1)
Obtížné dýchání, lapání po dechu, dýchání s otevřenou tlamou. (Zdroj 1, 22)
Kolaps, bezvědomí, neschopnost se postavit nebo chodit. (Zdroj 1, 22)
Záchvaty (křeče). (Zdroj 1, 22)
Závratě, ztráta rovnováhy, kroužení. (Zdroj 1, 22)
Silné nebo neustávající krvácení. (Zdroj 1, 22)
Podezření na požití jedovaté látky. (Zdroj 1, 22)
Projevy silné bolesti (hlasité mňoukání, agresivita při dotyku). (Zdroj 1, 22)
Vysoká tělesná teplota (nad 40°C) nebo naopak nízká (pod 37°C). (Zdroj 1, 22)
Opakované zvracení nebo průjem, zejména pokud je přítomna krev nebo pokud kočka odmítá tekutiny.
Namáhavé močení bez produkce moči, zejména u kocourů (může jít o život ohrožující obstrukci močové trubice). (Zdroj 19, 22, 23)
Odmítání potravy a vody déle než 24 hodin. (Zdroj 6, 19, 22)
Náhlá slepota.
Bledé nebo namodralé dásně. (Zdroj 6, 19, 22)

Co nedělat, když je kočka nemocná

Pokud máte podezření, že vaše kočka není v pořádku, je důležité zachovat klid, ale jednat rychle a zodpovědně.

Nikdy nepodávejte kočce lidské léky bez výslovného doporučení veterináře! Mnoho léků pro lidi (např. paracetamol, ibuprofen, aspirin) je pro kočky vysoce toxických a může způsobit vážné poškození orgánů nebo smrt. (Zdroj 7)
Neodkládejte návštěvu veterináře. Čím dříve je stanovena diagnóza a zahájena léčba, tím lepší je prognóza. Některé stavy se mohou rychle zhoršovat.
Nesnažte se stanovit diagnózu sami pomocí internetu. Internet může poskytnout užitečné informace, ale nenahradí odborné vyšetření a posouzení veterinárním lékařem, který zná zdravotní historii vaší kočky.
Neměňte kočce drasticky dietu bez konzultace s veterinářem, zejména pokud zvrací nebo má průjem.

Shrnutí: Klíčové body pro zdraví vaší kočky

Péče o zdraví kočky je komplexní, ale s trochou znalostí a všímavosti můžete výrazně přispět k jejímu dlouhému a spokojenému životu. Zde jsou nejdůležitější body k zapamatování:

Kočky mistrně skrývají bolest – buďte pozorní k jemným změnám v chování a vzhledu.
Mezi časté příznaky patří změny v chuti k jídlu/pití, vyměšování, aktivitě, vzhledu srsti, dýchání.
Nejčastější nemoci zahrnují parazitární infekce, virová onemocnění (FeLV, FIV, FIP, panleukopenie, kočičí rýma), onemocnění zubů, močových cest, ledvin, cukrovku, hypertyreózu a rakovinu.
Venkovní kočky jsou vystaveny vyššímu riziku infekcí, parazitů, úrazů a otrav.
Prevence je klíčová: pravidelné veterinární kontroly, očkování, odčervení, kvalitní strava, hygiena, minimalizace stresu.
V případě závažných příznaků (potíže s dýcháním, kolaps, záchvaty, krvácení, nemožnost močit) vyhledejte okamžitě veterináře.
Nikdy nepodávejte kočce lidské léky bez konzultace s veterinářem.

Závěr

Zdraví vaší kočky je ve vašich rukou. Pravidelná preventivní péče, pozorné sledování jejího chování a včasná reakce na jakékoli varovné signály jsou nejlepší cestou, jak zajistit, aby váš kočičí přítel prožil dlouhý, zdravý a šťastný život po vašem boku. Nebojte se konzultovat jakékoli obavy se svým veterinárním lékařem – je vaším partnerem v péči o zdraví vašeho mazlíčka. Pamatujte, že informovaný majitel je nejlepší majitel.

Autoritativní zdroje použité v tomto článku:

Následující zdroje byly použity k sestavení informací v tomto článku a představují důvěryhodné autority v oblasti veterinární medicíny a péče o kočky:

Jak rozpoznat příznaky nemocí u koček a chránit je