Psí kožní nemoci: Jak je rozpoznat a léčit

Kůže je největším orgánem těla vašeho psa a hraje klíčovou roli v jeho celkovém zdraví a pohodě. Bohužel, psí kožní nemoci patří mezi nejčastější zdravotní problémy, se kterými se majitelé a jejich čtyřnozí přátelé setkávají. Projevy mohou být různorodé, od mírného svědění až po bolestivé záněty a ztrátu srsti. Pokud jste si všimli, že se váš pes neobvykle často škrábe, olizuje nebo má viditelné změny na kůži, je důležité tomuto problému věnovat pozornost.

Tento článek vám poskytne komplexní přehled o nemocech kůže u psů. Dozvíte se, jak rozpoznat první příznaky, jaké jsou nejčastější příčiny těchto problémů, jak probíhá diagnostika u veterináře a jaké jsou možnosti léčby. Poradíme vám také, jak kožním onemocněním u vašeho psa co nejlépe předcházet. Pamatujte, že včasné rozpoznání a správná léčba jsou klíčem k rychlému uzdravení a návratu vašeho mazlíčka k radostnému životu bez nepříjemného svědění a bolesti.

Proč je zdravá kůže pro vašeho psa tak důležitá?

Kůže vašeho psa není jen obal, který drží vše pohromadě. Plní mnoho životně důležitých funkcí. Působí jako první obranná linie proti vnějšímu prostředí – chrání vnitřní orgány, svaly a kostru před mechanickým poškozením, infekcemi a škodlivými látkami. Kůže je největším orgánem v těle psa a včetně srsti tvoří přibližně 12 % jeho celkové tělesné hmotnosti.

Kromě ochranné funkce pomáhá kůže regulovat tělesnou teplotu vašeho psa. Také slouží jako zásobárna tuků, vody a vitamínů. Na povrchu kůže se nachází ochranný biofilm tvořený kožním mazem, olejovitou látkou, která pomáhá udržovat rovnováhu mezi „dobrými“ a „špatnými“ bakteriemi a chrání před množením těch škodlivých. Tento film také udržuje správné pH kůže a pomáhá předcházet podráždění způsobenému změnami prostředí. Zdravá kůže je tedy zásadní pro prevenci dehydratace a celkovou pohodu vašeho psa. Jakékoli narušení této bariéry může vést k různým psím kožním nemocem.

Jak poznat, že vašeho psa trápí kožní problémy?

Rozpoznání prvních příznaků nemocí kůže u psů je klíčové pro včasné zahájení léčby a minimalizaci nepohodlí vašeho mazlíčka. Majitelé by měli být všímaví k jakýmkoli změnám v chování nebo vzhledu psa. Mezi nejčastější a nejviditelnější signály patří:

Nadměrné svědění a škrábání: Pokud se váš pes neustále drbe, škrábe, olizuje si určitá místa na těle nebo si vykusuje srst, je to jasný signál, že něco není v pořádku. Svědění může být tak intenzivní, že narušuje spánek psa i jeho běžné aktivity.
Viditelné změny na kůži: Pravidelně kontrolujte kůži vašeho psa. Hledejte zarudnutí, vyrážky, pupínky, vřídky (mohou být naplněné hnisem), strupy, šupiny nebo ztluštění kůže. Kůže může být na postižených místech suchá nebo naopak nadměrně mastná.
Změny v srsti: Kožní problémy často ovlivňují i kvalitu srsti. Můžete si všimnout, že srst je suchá, matná, láme se nebo nadměrně vypadává (alopecie). Na některých místech mohou vznikat lysiny.
Zápach: Některé kožní infekce, zejména kvasinkové nebo bakteriální, mohou způsobovat nepříjemný, někdy až žluklý zápach kůže.
Změna barvy kůže: V některých případech může dojít ke ztmavnutí (hyperpigmentaci) nebo naopak zesvětlení kůže v postižených oblastech.
Bolestivost: Postižená místa mohou být pro psa citlivá nebo bolestivá na dotek.
Třesení hlavou a drbání uší: Pokud se problém týká uší (což je časté u kožních onemocnění), pes může neustále třást hlavou, škrábat si uši nebo je otírat o nábytek či zem.
Lupy: Výskyt lupů, ať už suchých bílých šupinek nebo mastnějších žlutavých, může signalizovat problém.
Boule a útvary: Jakékoli nové bulky, bradavice nebo jiné útvary na kůži by měl vždy posoudit veterinář.

Je důležité si uvědomit, že pes se nemusí škrábat jen kvůli nemoci – může jít například o reakci na štípnutí hmyzem, která postupně odezní. Pokud je však škrábání úporné, dlouhodobé nebo doprovázené dalšími výše uvedenými příznaky, neváhejte s návštěvou veterináře.

Nejčastější příčiny kožních onemocnění u psů

Psí kožní nemoci mohou mít celou řadu příčin, které se často mohou i kombinovat. Správná identifikace původce problému je zásadní pro úspěšnou léčbu. Veterinární medicína zná přes 200 různých kožních onemocnění, jejichž projevy se mohou překrývat, což diagnostiku činí náročnou. Zde jsou nejčastější skupiny příčin:

Paraziti

Vnější parazité jsou velmi častým spouštěčem kožních problémů u psů. Jejich přítomnost nejenže způsobuje přímé podráždění kůže, ale může vést i k sekundárním infekcím nebo alergickým reakcím.

Blechy a alergie na bleší kousnutí

Blechy jsou drobný, ale velmi nepříjemný parazit. Samotné bleší kousnutí je pro psa svědivé. Mnoho psů navíc trpí alergií na bleší sliny (tzv. FAD – Flea Allergy Dermatitis). U takových psů i jediné kousnutí vyvolá silnou alergickou reakci projevující se intenzivním svěděním, zarudnutím, pupínky a následným rozškrábáním kůže, což vede ke ztrátě srsti a vzniku strupů. Typicky se tyto změny objevují v oblasti zadní části těla, kořene ocasu, stehen a břicha. Léčba spočívá v důsledném odstranění blech ze psa i z prostředí a celoživotní prevenci.

Klíšťata a související rizika

Klíšťata se přisávají na kůži psa a sají krev. Místo přisátí může být podrážděné a svědit. Hlavním nebezpečím klíšťat je však přenos různých onemocnění, jako je Lymská borelióza, babezióza nebo anaplazmóza, které mohou mít i kožní projevy. Rychlé a správné odstranění klíštěte a preventivní používání antiparazitik jsou klíčové.

Svrab (sarkoptový a demodektický)

Svrab je onemocnění způsobené mikroskopickými roztoči. Existují dva hlavní typy:

Sarkoptový svrab (psí svrab): Způsobuje ho zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei var. canis). Tito roztoči se zavrtávají do kůže, kde kladou vajíčka, což vyvolává extrémně intenzivní svědění. Postižena bývají zejména méně osrstěná místa jako ušní boltce, lokty, hlezna a břicho. Kůže je zarudlá, objevují se na ní pupínky, strupy a dochází k vypadávání srsti. Sarkoptový svrab je vysoce nakažlivý pro ostatní psy a může být přenesen i na člověka (ačkoliv na něm parazit dlouho nepřežije).
Demodektický svrab (demodikóza): Způsobuje ho trudník psí (Demodex canis), který je běžnou součástí kožní mikroflóry většiny psů a obvykle nezpůsobuje problémy. K onemocnění dochází, když se tito roztoči přemnoží, nejčastěji u mladých psů s nevyzrálým imunitním systémem nebo u starších či oslabených jedinců. Projevuje se ztrátou srsti (často kolem očí, tlamy a na končetinách), zarudnutím, šupinatěním kůže, někdy i tvorbou vřídků. Na rozdíl od sarkoptového svrabu nemusí být demodikóza vždy svědivá. Není nakažlivá pro jiné psy ani pro člověka.

Další parazité

Mezi další parazity, kteří mohou způsobovat nemoci kůže u psů, patří vši nebo roztoči Cheyletiella (tzv. „chodící lupy“), kteří způsobují šupinatění kůže a svědění.

Infekce

Kožní infekce jsou dalším častým problémem. Mohou být primární, nebo častěji sekundární, kdy se rozvinou na kůži již poškozené jiným problémem (např. alergií, parazity, poraněním).

Bakteriální infekce (např. folikulitida, impetigo, pyodermie)

Bakterie, nejčastěji stafylokoky, jsou běžně přítomny na kůži psa. Pokud dojde k narušení kožní bariéry nebo oslabení imunity, mohou se přemnožit a způsobit infekci. Pyodermie je obecný termín pro bakteriální infekci kůže. Může být povrchová nebo hluboká.

Folikulitida: Je to zánět chlupových folikulů. Projevuje se jako malé červené pupínky, často s chlupem uprostřed, které se mohou vyvinout v pustuly (pupínky naplněné hnisem) a následně strupy. Srst může být matná a vypadávat.
Impetigo: Častěji se vyskytuje u štěňat. Projevuje se puchýřky naplněnými hnisem, které praskají a tvoří medově zbarvené krusty, obvykle na břiše a v tříslech.

Léčba bakteriálních infekcí obvykle vyžaduje antibiotika (lokální nebo celková) a antiseptické šampony.

Kvasinkové infekce (Malassezia dermatitida)

Kvasinky rodu Malassezia jsou také běžnou součástí kožní mikroflóry. K jejich přemnožení dochází často v teplém a vlhkém prostředí (např. v kožních záhybech, meziprstí, uších) nebo u psů s alergiemi či hormonálními poruchami. Typickými příznaky jsou intenzivní svědění, zarudnutí, mastná kůže, ztluštění a ztmavnutí kůže (tzv. „sloní kůže“) a charakteristický nasládlý, pižmový zápach. Léčba zahrnuje antimykotické šampony, lokální přípravky a v těžších případech celkové antimykotické léky.

Plísňové infekce (dermatofytóza – ringworm)

Dermatofytóza, lidově zvaná „kožní plíseň“ nebo „ringworm“ (kvůli typickým kruhovým lézím, které ale u psů nemusí být vždy přítomny), je způsobena plísněmi rodu Microsporum nebo Trichophyton. Projevuje se jako ohraničená ložiska se ztrátou srsti, šupinatěním, zarudnutím a někdy i svěděním. Tyto infekce jsou nakažlivé pro jiné zvířata i pro člověka (zoonóza). Léčba je často dlouhodobá a zahrnuje antimykotické léky (lokální i celkové) a důkladnou dekontaminaci prostředí.

Alergie

Alergie jsou jednou z nejčastějších příčin chronických psích kožních nemocí. Imunitní systém psa přehnaně reaguje na běžné látky z prostředí nebo potravy.

Atopická dermatitida (environmentální alergeny)

Atopická dermatitida je geneticky podmíněná přecitlivělost na alergeny z prostředí, jako jsou pyly trav, stromů a bylin, roztoči domácího prachu, plísně nebo zvířecí srst. Hlavním příznakem je silné svědění, které vede k neustálému škrábání, olizování a vykusování kůže. Postižena bývají typicky tvář, tlapky (meziprstí), podpaží, třísla a uši. Kůže je zarudlá, zanícená a často dochází k sekundárním bakteriálním nebo kvasinkovým infekcím. Atopie je celoživotní onemocnění, které vyžaduje dlouhodobý management.

Potravinové alergie

Potravinová alergie je reakce na některou složku krmiva, nejčastěji na bílkovinu (např. kuřecí, hovězí, mléčné výrobky, vejce) nebo méně často na lepek či jiné sacharidy. Příznaky jsou velmi podobné atopické dermatitidě – svědění, zarudnutí, záněty kůže, často doprovázené i trávicími problémy (průjem, zvracení). Diagnostika se provádí pomocí eliminační diety. Léčba spočívá v trvalém vyloučení alergenu z potravy.

Kontaktní alergie

Kontaktní alergie je méně častá a vzniká přímým stykem kůže s dráždivou látkou nebo alergenem (např. některé čisticí prostředky, materiály pelechů, obojky, některé rostliny). Projevuje se zarudnutím, svěděním a vyrážkou v místě kontaktu. Léčba spočívá v identifikaci a odstranění dráždivé látky.

Hormonální a metabolické poruchy

Některá endokrinní onemocnění mohou mít výrazný dopad na kvalitu kůže a srsti.

Hypotyreóza

Snížená funkce štítné žlázy vede k celkovému zpomalení metabolismu. Kožní příznaky zahrnují suchou, šupinatou kůži, řídnutí a vypadávání srsti (často symetricky na bocích těla a ocase – tzv. „krysí ocas“), ztmavnutí kůže a náchylnost k sekundárním infekcím. Srst je matná a nekvalitní. Svědění obvykle není hlavním příznakem, pokud není přítomna sekundární infekce.

Cushingův syndrom (hyperadrenokorticismus)

Při tomto onemocnění dochází k nadprodukci hormonu kortizolu nadledvinami. Kožní změny jsou typické: tenká, křehká kůže, symetrické vypadávání srsti (zejména na trupu), tvorba komedonů (černých teček), zvápenatění kůže (calcinosis cutis) a zvýšená náchylnost k infekcím. Pes může také více pít a močit.

Autoimunitní onemocnění

U autoimunitních onemocnění imunitní systém psa chybně napadá vlastní tkáně, včetně kožních buněk.

Pemphigus

Jedná se o skupinu vzácných autoimunitních onemocnění, která způsobují tvorbu puchýřů, erozí, vředů a krust na kůži a sliznicích. Nejčastější formou je pemphigus foliaceus, který postihuje především nosní hřbet, ušní boltce a polštářky tlapek.

Lupus

Diskoidní lupus erythematodes (DLE) je nejčastější formou kožního lupusu u psů. Postihuje především nosní houbu, která ztrácí pigment, je šupinatá, erodovaná a může krvácet. Může postihnout i okolí očí, uší a genitálií. Systémový lupus erythematodes (SLE) je závažnější forma, která postihuje více orgánových systémů, včetně kůže.

Léčba autoimunitních onemocnění obvykle vyžaduje imunosupresivní léky.

Nádorová onemocnění kůže

Na kůži psa se mohou objevit různé typy nádorů, jak nezhoubné (benigní), tak zhoubné (maligní).

Histiocytom

Je to nejčastější nezhoubný kožní nádor u mladých psů (obvykle do 5 let věku). Vypadá jako rychle rostoucí, tuhá, narůžovělá, neosrstěná boule, často na hlavě, uších nebo končetinách. Mnohdy spontánně vymizí.

Jiné kožní nádory

Mezi další nádory patří mastocytomy, lipomy (nezhoubné tukové nádory), melanomy, dlaždicobuněčné karcinomy a další. Jakýkoli nový nebo měnící se útvar na kůži by měl být vyšetřen veterinářem, který provede biopsii pro určení typu nádoru a navrhne vhodnou léčbu (nejčastěji chirurgické odstranění).

Další faktory

Kromě výše uvedených existují i další stavy a faktory, které mohou vést k nemocem kůže u psů.

Hot-spoty (akutní mokvavá dermatitida)

Hot-spot je ohraničený, bolestivý, mokvající a rychle se šířící zánět kůže. Vzniká v důsledku intenzivního olizování, škrábání nebo kousání určitého místa, často vyvolaného alergií, bleším kousnutím, drobným poraněním nebo zplstnatělou srstí. Postižené místo je zarudlé, oteklé, horké na dotek a pokryté lepkavým sekretem. Léčba zahrnuje oholení srsti v okolí, čištění, dezinfekci, aplikaci protizánětlivých a antibiotických přípravků a zamezení dalšímu olizování (např. pomocí ochranného límce).

Suchá kůže a seborea

Suchá kůže (xeroderma) se projevuje šupinatěním a někdy svěděním. Může být způsobena nízkou vlhkostí vzduchu (zejména v zimě), nevhodnou stravou nebo některými onemocněními. Seborea je porucha keratinizace kůže, která může být buď suchá (seborrhea sicca – s lupy) nebo mastná (seborrhea oleosa – s mastnou, zapáchající kůží). Často je sekundárním projevem jiného onemocnění.

Akrální dermatitida z lízání

Jedná se o zánětlivé kožní léze způsobené kompulzivním a neustálým olizováním určitého místa, nejčastěji na přední straně končetin (zápěstí, předloktí). Příčinou může být nuda, stres, úzkost, ale i bolest nebo svědění z jiného důvodu. Kůže v daném místě zhrubne, ztmavne a může dojít ke ztrátě srsti.

Ušní hematom

Pokud psa bolí nebo svědí ucho (např. kvůli zánětu, alergii, parazitům), může si intenzivním škrábáním nebo klepáním hlavou způsobit prasknutí cévky v ušním boltci. Krev se pak vylije mezi chrupavku a kůži, čímž vznikne měkký, teplý a bolestivý otok – hematom. Léčba zahrnuje odsátí krve, případně chirurgický zákrok, a především řešení primární příčiny problému v uchu.

Genetické predispozice u některých plemen

Některá plemena psů mají vyšší sklony k určitým psím kožním nemocem. Například buldoci a mopsi jsou náchylní k infekcím v kožních záhybech, němečtí ovčáci, dalmatini, malí knírači nebo shih-tzu mají obecně citlivější kůži. Znalost predispozic vašeho plemene může pomoci v prevenci a včasném rozpoznání problémů.

Diagnostika: Jak veterinář zjistí, co trápí vašeho psa?

Stanovení přesné diagnózy je základním předpokladem pro úspěšnou léčbu jakékoli nemoci kůže u psů. Vzhledem k tomu, že mnoho kožních onemocnění má podobné příznaky, může být diagnostický proces někdy zdlouhavý a vyžadovat více návštěv veterináře. Veterinární dermatologie je komplexní obor a práce dermatologa často připomíná práci detektiva.

Prvním krokem je vždy důkladná anamnéza. Veterinář se vás bude ptát na:

Hlavní problém a jak dlouho trvá.
Věk psa, kdy se problém poprvé objevil.
Plemeno psa (kvůli možným genetickým predispozicím).
Chování psa (lízání, drbání, kousání).
Jak problém začal a jak se vyvíjel.
Sezónnost výskytu (např. zhoršení na jaře může ukazovat na pylovou alergii).
Místo na těle, kde se problém objevil nejdříve.
Předchozí léčbu a její účinnost.
Frekvenci koupání a používané přípravky.
Přítomnost parazitů a používanou antiparazitární ochranu.
Zdravotní stav ostatních zvířat v domácnosti.
Prostředí, ve kterém pes žije, a případné změny.
Případné cestování se psem.
Další celkové příznaky (např. změna příjmu vody, chuti k jídlu, energie).

Následuje důkladné fyzikální a dermatologické vyšetření. Veterinář si prohlédne celého psa, zaměří se na postižené oblasti kůže, zhodnotí typ lézí, jejich rozložení a charakter srsti.

Na základě anamnézy a klinického vyšetření může veterinář doporučit a provést další specifické diagnostické testy:

Kožní seškrab: Pomocí skalpelu nebo lžičky se odebere vzorek povrchových vrstev kůže, který se následně vyšetřuje pod mikroskopem. Tento test pomáhá odhalit přítomnost parazitů, jako jsou roztoči způsobující svrab (Sarcoptes, Demodex) nebo Cheyletiella.
Cytologické vyšetření: Z povrchu kožních lézí, z obsahu pupínků nebo stěrem z ucha se odeberou buňky, které se obarví a prohlížejí pod mikroskopem. Tento test může odhalit bakterie, kvasinky, zánětlivé buňky nebo i některé typy nádorových buněk. Používají se metody jako otiskové preparáty nebo stěry.
Trichoskopie (vyšetření chlupů): Chlupy se vyšetřují pod mikroskopem, což může pomoci odhalit parazity, plísňové infekce nebo abnormality ve struktuře chlupu.
Kultivace (bakteriální, mykologická): Pokud je podezření na bakteriální nebo plísňovou infekci, odebere se vzorek (stěr, chlupy, kožní šupiny) a zašle se do laboratoře, kde se pokusí původce infekce vypěstovat. U bakteriální kultivace se zároveň stanovuje citlivost na antibiotika, což pomáhá vybrat nejúčinnější lék.
Biopsie kůže a histopatologie: V případě nejasných diagnóz, podezření na nádorové nebo autoimunitní onemocnění se odebírá malý vzorek kůže (v lokální nebo celkové anestezii), který se následně zpracovává a vyšetřuje pod mikroskopem patologem. Toto je často jediný způsob, jak definitivně potvrdit některá onemocnění.
Krevní testy: Mohou být provedeny pro posouzení celkového zdravotního stavu psa, pro diagnostiku hormonálních poruch (např. funkce štítné žlázy, Cushingův syndrom) nebo pro alergologické testování (i když jejich spolehlivost může být různá).
Eliminační dieta: Při podezření na potravinovou alergii je standardním diagnostickým postupem nasazení speciální diety s jedním novým zdrojem bílkovin a sacharidů, kterou pes nikdy předtím nejedl, nebo hydrolyzované diety. Tato dieta se podává po dobu minimálně 8-12 týdnů. Pokud příznaky vymizí, potvrzuje se diagnóza následným podáním původního krmiva a sledováním, zda se příznaky vrátí.
Vyšetření Woodovou lampou: Některé typy plísní (Microsporum canis) fluoreskují pod UV světlem Woodovy lampy, což může pomoci v rychlé orientační diagnostice dermatofytózy.

Přesná diagnóza je naprosto klíčová, protože mnoho různých kožních chorob může mít velmi podobné vnější projevy, ale vyžadují zcela odlišné terapeutické přístupy. Bez správné diagnózy by léčba mohla být neúčinná nebo by mohla psovi dokonce uškodit.

Možnosti léčby kožních onemocnění u psů

Úspěšná léčba psích kožních nemocí závisí na správné diagnóze a identifikaci vyvolávající příčiny. Cílem není pouze potlačit příznaky, jako je svědění nebo zánět, ale především odstranit nebo kontrolovat základní problém. Léčebné přístupy mohou být různorodé a často se kombinují.

Topická léčba

Topická léčba zahrnuje přípravky aplikované přímo na kůži. Je často preferovanou metodou u lokalizovaných problémů nebo jako doplňková terapie u rozsáhlejších onemocnění.

Medikované šampony: Existuje široká škála šamponů s různými účinnými látkami – antibakteriální (např. s chlorhexidinem), antimykotické (proti kvasinkám a plísním), protisvědivé, hydratační, keratolytické (odstraňující šupiny). Veterinář doporučí vhodný typ šamponu a frekvenci koupání.
Masti, krémy, gely, spreje: Tyto přípravky mohou obsahovat antibiotika, antimykotika, kortikosteroidy (proti zánětu a svědění), lokální anestetika nebo zklidňující látky. Používají se na menší, ohraničené léze. Je důležité je aplikovat střídmě, aby si pes nelízal nadměrné množství.
Antiseptické a zklidňující koupele: Kromě medikovaných šamponů mohou být prospěšné i koupele v roztocích s antiseptickými nebo zklidňujícími účinky.

Systémová léčba

Systémová léčba zahrnuje léky podávané perorálně (tablety, sirupy) nebo injekčně, které působí na celý organismus.

Antibiotika: Jsou nezbytná pro léčbu bakteriálních kožních infekcí. Doba podávání je obvykle několik týdnů, i po vymizení viditelných příznaků, aby se zabránilo návratu infekce. Výběr antibiotika by měl ideálně vycházet z výsledků kultivace a citlivosti.
Antimykotika: Používají se k léčbě plísňových (dermatofytóza) a kvasinkových (Malassezia) infekcí. Léčba může být také dlouhodobá.
Antiparazitika: Slouží k likvidaci vnějších parazitů (blechy, klíšťata, roztoči). Existují ve formě spot-on přípravků, tablet, obojků. Je důležité ošetřit všechna zvířata v domácnosti a případně i prostředí.
Kortikosteroidy (např. prednison): Mají silné protizánětlivé a protisvědivé účinky. Používají se k rychlému zmírnění příznaků u alergií nebo autoimunitních onemocnění. Kvůli možným vedlejším účinkům při dlouhodobém podávání se veterinář snaží najít nejnižší účinnou dávku nebo je nahradit jinými léky.
Antihistaminika: Mohou pomoci zmírnit svědění u některých typů alergií, ale jejich účinnost u psů je individuální.
Imunosupresiva (např. cyklosporin, azathioprin, oclacitinib, lokivetmab): Používají se k léčbě autoimunitních onemocnění a těžkých forem atopické dermatitidy, kde je potřeba potlačit nežádoucí reakci imunitního systému. Mají méně vedlejších účinků než dlouhodobě podávané kortikosteroidy, ale jsou dražší.
Specifická léčba hormonálních poruch: U hypotyreózy se podávají hormony štítné žlázy, u Cushingova syndromu léky tlumící produkci kortizolu.

Chirurgická léčba

V některých případech je nutný chirurgický zákrok, například:

Odstranění kožních nádorů (zhoubných i nezhoubných).
Řešení ušních hematomů.
Plastická chirurgie kožních záhybů u plemen k tomu náchylných.
Odstranění abscesů.

Management alergií

U psů s alergiemi je klíčový dlouhodobý management:

Vyhýbání se alergenům: Pokud je alergen znám (např. určitá potravina, blechy), je nejdůležitější se mu vyhýbat.
Desenzibilizace (alergen-specifická imunoterapie): Na základě alergologických testů se připraví „vakcína“ obsahující malé množství alergenů, na které je pes citlivý. Pravidelným podáváním se snaží imunitní systém „naučit“ tolerovat tyto alergeny. Úspěšnost je individuální.
Kontrola svědění a zánětu: Pomocí léků (viz systémová a topická léčba) a speciálních diet.

Podpůrná péče

Úprava stravy: Kvalitní, vyvážená strava je základem. U některých kožních problémů mohou pomoci speciální veterinární diety s obsahem omega-3 a omega-6 mastných kyselin, antioxidantů nebo hydrolyzovaných bílkovin (u potravinových alergií).
Doplňky stravy: Přípravky s obsahem esenciálních mastných kyselin (EPA, DHA), biotinu, zinku, vitamínu E nebo kolagenu mohou podpořit zdraví kůže a srsti a urychlit regeneraci.

Je nesmírně důležité vždy pečlivě dodržovat pokyny veterinárního lékaře ohledně dávkování léků, způsobu aplikace topických přípravků a délky léčby. Samovolné ukončení léčby po zmírnění příznaků může vést k návratu onemocnění.

Prevence: Jak předcházet kožním problémům u vašeho psa?

Ačkoliv některým psím kožním nemocem nelze zcela předejít, zejména těm s genetickým podkladem, existuje mnoho kroků, které můžete jako majitel podniknout k minimalizaci rizika jejich vzniku a k udržení kůže a srsti vašeho psa ve zdravé kondici.

Pravidelná péče o srst a kůži: Pravidelné kartáčování odstraňuje odumřelou srst, nečistoty a pomáhá distribuovat přirozené kožní oleje. Frekvence závisí na typu srsti vašeho psa. Během péče zároveň kontrolujte kůži na přítomnost parazitů, zarudnutí, lysin nebo jakýchkoli neobvyklých změn.
Kvalitní a vyvážená strava: Strava hraje zásadní roli ve zdraví kůže. Zajistěte psovi krmivo obsahující všechny potřebné živiny, zejména kvalitní bílkoviny, esenciální mastné kyseliny (omega-3 a omega-6), vitamíny (A, E, B-komplex) a minerály (zinek, měď). V případě citlivosti nebo alergií konzultujte s veterinářem výběr vhodné diety.
Pravidelná antiparazitární ochrana: Důsledně chraňte svého psa před vnějšími parazity, jako jsou blechy a klíšťata, pomocí vhodných antiparazitárních přípravků (spot-on, tablety, obojky) doporučených vaším veterinářem. Nezapomínejte na pravidelné odčervování.
Hygiena prostředí: Udržujte pelíšek vašeho psa čistý. Pravidelně ho perte a dezinfikujte, abyste eliminovali parazity, jejich vajíčka, alergeny (roztoče, plísně) a bakterie. To platí i pro deky, koberce a místa, kde pes často pobývá.
Opatrné koupání vhodnými přípravky: Příliš časté koupání, zejména nevhodnými šampony (např. těmi pro lidi), může narušit přirozený ochranný film kůže a vysušit ji. Koupejte psa jen v případě potřeby a vždy používejte kvalitní šampony určené pro psy, ideálně hypoalergenní nebo dle doporučení veterináře. Po koupání psa důkladně osušte, zejména v kožních záhybech. Pozor na vniknutí vody do uší.
Minimalizace stresu: Stres může oslabovat imunitní systém a zhoršovat některé kožní problémy. Zajistěte psovi dostatek pohybu, mentální stimulace a klidné prostředí.
Pravidelné veterinární prohlídky: Preventivní prohlídky u veterináře umožňují včasné odhalení případných problémů, včetně těch kožních. Veterinář vám také může poradit ohledně specifické prevence pro vaše plemeno.
Pozornost věnovaná genetickým predispozicím plemene: Pokud vlastníte plemeno náchylné k určitým kožním onemocněním, buďte obzvláště všímaví k prvním příznakům a konzultujte s veterinářem preventivní opatření.
Vyhýbání se známým alergenům a dráždivým látkám: Pokud víte, že váš pes je alergický na určité látky (potraviny, pyly, čisticí prostředky), snažte se minimalizovat jeho kontakt s nimi.
Postupná změna krmiva: Pokud měníte psovi krmivo, dělejte to postupně během několika dní, abyste předešli trávicím potížím, které mohou někdy souviset i s kožními reakcemi.

Důslednou a láskyplnou péčí můžete významně přispět ke zdraví kůže vašeho psa a předejít mnoha nepříjemným nemocem kůže u psů.

Na co si dát pozor a kdy určitě navštívit veterináře?

Ačkoliv drobná podráždění kůže nebo občasné škrábání nemusí vždy znamenat vážný problém, existují situace, kdy byste s návštěvou veterinárního lékaře rozhodně neměli otálet. Včasná diagnostika a léčba psích kožních nemocí může zabránit jejich zhoršení, chronicitě a ušetřit vašeho psa zbytečného utrpení.

Určitě navštivte veterináře, pokud si všimnete některého z následujících varovných signálů:

Přetrvávající nebo zhoršující se příznaky: Pokud se svědění, škrábání, zarudnutí, vypadávání srsti nebo jiné kožní problémy nelepší během několika dní, nebo se dokonce zhoršují, je čas na odborné vyšetření.
Intenzivní svědění: Pokud je svědění tak silné, že pes nemůže spát, je neklidný, neustále se škrábe nebo si způsobuje poranění (krvavé škrábance, lysiny).
Náhlý výskyt závažných lézí: Rychle se šířící vyrážka, mokvající rány (hot-spoty), puchýře, vředy nebo bolestivé otoky vyžadují okamžitou pozornost.
Změny v chování psa: Pokud jsou kožní problémy doprovázeny apatií, letargií, nechutenstvím, horečkou nebo jinými změnami v celkovém zdravotním stavu a chování.
Podezření na nakažlivé onemocnění: Pokud máte podezření, že by kožní problém mohl být nakažlivý pro ostatní zvířata v domácnosti nebo dokonce pro lidi (např. u svrabu nebo plísňových infekcí).
Výskyt boulí nebo útvarů: Jakékoli nové bulky, bradavice, pigmentové změny nebo jiné kožní útvary by měl vždy posoudit veterinář, aby vyloučil nádorové onemocnění.
Problémy s ušima: Neustálé třesení hlavou, škrábání uší, výtok z uší nebo zápach z uší často souvisí s kožními problémy a vyžadují vyšetření.
Pokud si nejste jisti: I když se vám problém zdá být banální, ale máte jakékoli pochybnosti, je vždy lepší konzultovat situaci s veterinářem.

Proč samoléčba může být nebezpečná?

Pokoušet se léčit nemoci kůže u psů bez přesné diagnózy může být nejen neúčinné, ale i nebezpečné. Použití nevhodných přípravků (např. léků pro lidi, mastí bez doporučení) může stav zhoršit, zamaskovat skutečné příznaky a zkomplikovat následnou diagnostiku veterinářem. Některé volně prodejné přípravky mohou být pro psy toxické. Proto vždy svěřte diagnostiku a léčbu do rukou odborníka.

Závěr

Psí kožní nemoci představují širokou a často komplikovanou skupinu onemocnění, která mohou výrazně ovlivnit kvalitu života vašeho čtyřnohého společníka. Jak jste se mohli dočíst, příčiny mohou být velmi rozmanité – od parazitů a infekcí, přes alergie a hormonální nerovnováhu, až po autoimunitní či nádorová onemocnění. Klíčem k úspěšnému řešení je včasné rozpoznání příznaků, přesná diagnostika provedená veterinárním lékařem a následná cílená léčba.

Jako starostlivý majitel hrajete nezastupitelnou roli. Vaše všímavost k jakýmkoli změnám ve vzhledu kůže, kvalitě srsti nebo chování vašeho psa je prvním a nejdůležitějším krokem. Nezapomínejte na preventivní opatření, jako je kvalitní strava, pravidelná péče o srst, ochrana před parazity a udržování čistého prostředí. Tyto kroky mohou významně snížit riziko vzniku mnoha nemocí kůže u psů.

Pamatujte, že váš veterinář je vaším partnerem v péči o zdraví vašeho psa. Neváhejte se na něj obrátit s jakýmikoli obavami nebo otázkami. Společně můžete zajistit, aby kůže vašeho psa byla zdravá a on mohl vést šťastný a spokojený život bez nepříjemného svědění a bolesti.