Klíšťata představují pro naše psí společníky mnohem víc než jen nepříjemný hmyz sající krev. Tito malí parazité mohou být přenašeči řady vážných onemocnění, která mohou ohrozit zdraví a v některých případech i život vašeho psa. Porozumění rizikům, rozpoznání příznaků a především důsledná prevence jsou klíčové k ochraně vašeho čtyřnohého přítele. V tomto článku se podrobně podíváme na nejčastější nemoci přenášené klíšťaty u psů, jejich projevy, možnosti léčby a hlavně na to, jak minimalizovat riziko nákazy.
V našich zeměpisných šířkách se můžeme setkat s několika druhy klíšťat, která mohou psa napadnout a infikovat ho nemocemi jako je lymská borelióza, anaplazmóza, babezióza či vzácněji klíšťová encefalitida. Každé z těchto onemocnění má své specifické projevy, ale často se zpočátku mohou jevit velmi nenápadně. Právě proto je tak důležité věnovat pozornost jakýmkoli změnám v chování či zdravotním stavu psa, zvláště po pobytu v přírodě. Pamatujte, že nejúčinnější zbraní proti těmto hrozbám je kvalitní a pravidelná prevence.
Klíšťata: Nenápadní parazité s velkým rizikem
Klíšťata jsou vnější parazité, kteří se živí krví svých hostitelů, mezi které patří lidé i zvířata, včetně psů. Nejsou jen obtěžující, ale především nebezpečná, protože během sání krve mohou do těla hostitele přenést různé patogeny – bakterie, viry či prvoky.
Co jsou klíšťata a kde se vyskytují?
Klíšťata patří mezi roztoče a jsou celosvětově rozšířená. V Evropě může psy napadnout až jedenáct různých druhů klíšťat. Všechny druhy klíšťat parazitující u psů v Evropě jsou tzv. trojhostitelská. To znamená, že každé jejich vývojové stádium (larva, nymfa, dospělec) saje krev na jiném živočichovi. Tím se výrazně zvyšuje pravděpodobnost přenosu onemocnění z rezervoárového zvířete (často drobní hlodavci) na psa nebo člověka. Psi a lidé jsou nejčastěji napadáni dospělci klíšťat.
Klíšťata se typicky vyskytují ve vysoké trávě, v křovinách, na okrajích lesů, v parcích, ale i na zahradách. Preferují vlhká a stinná místa. Číhají na svou kořist na stéblech trávy nebo na nízkých větvích, odkud se snadno přichytí na procházejícího psa.
Druhy klíšťat v ČR
V České republice se nejčastěji setkáváme se dvěma hlavními druhy klíšťat, které ohrožují naše psy:
- Klíště obecné (Ixodes ricinus): Toto je nejběžnější druh klíštěte v našich podmínkách. Je hlavním přenašečem lymské boreliózy, anaplazmózy a viru klíšťové encefalitidy.
- Piják lužní (Dermacentor reticulatus): Tento druh se dříve vyskytoval převážně v teplejších, vlhkých oblastech v okolí vodních toků, zejména na jižní Moravě. Současné studie však ukazují jeho rozšíření i do mnoha dalších oblastí ČR. Piják lužní je primárním přenašečem babeziózy psů.
Kdy jsou klíšťata nejaktivnější?
Aktivita klíšťat je závislá na teplotě a vlhkosti. Klíště obecné začíná být aktivní již brzy na jaře, často už v březnu, jakmile teploty překročí 5-7 °C, a jeho aktivita přetrvává až do pozdního podzimu, někdy až do konce října či listopadu. Nejvyšší výskyt klíšťat bývá typicky ve dvou vlnách: první vrcholí na přelomu května a června, druhý pak v srpnu a září. Je však důležité si uvědomit, že s mírnými zimami posledních let mohou být klíšťata aktivní i během zimních měsíců, pokud teplota neklesne pod bod mrazu na delší dobu.
Nejčastější nemoci přenášené klíšťaty u psů
Přisátí infikovaného klíštěte může u psa vést k rozvoji několika závažných onemocnění. Je důležité znát jejich příznaky, aby bylo možné včas vyhledat veterinární pomoc.
Lymská borelióza
Lymská borelióza je bakteriální onemocnění, které patří mezi nejčastější a nejvýznamnější nemoci přenášené klíšťaty jak u zvířat, tak u lidí v našich podmínkách. V Evropě je odhadem infikováno 10-20 % klíšťat rodu Ixodes.
- Původce a přenos: Původcem je bakterie Borrelia burgdorferi. K přenosu na psa dochází zpravidla až po 24 hodinách nebo déle od přisátí infikovaného klíštěte obecného. Riziko infekce je poměrně vysoké, protože psi jsou často napadeni větším množstvím klíšťat. Majitelé psů se mohou nakazit i při nesprávné manipulaci s infikovaným klíštětem odstraňovaným ze psa.
- Příznaky: Borelie ovlivňují imunitní systém a způsobují chronické záněty v různých orgánech. Příznaky mohou být téměř neznatelné až velmi závažné a mohou se objevit v řádu dnů, týdnů až měsíců po přisátí klíštěte. Na rozdíl od lidí se u psů téměř nesetkáváme s typickou červenou skvrnou (erythema migrans) v místě přisátí. Nejčastějšími projevy jsou:
- Kulhání, které se může stěhovat z jedné končetiny na druhou (způsobené zánětem, bolestivostí a otokem kloubů).
- Vysoké horečky.
- Unavitelnost, neochota k pohybu, apatie, letargie (pasivita, ospalost).
- Bolest svalů.
- Zvětšení mízních uzlin.
- Nechutenství, nevolnost.
- Vzácněji postižení ledvin (může vést k selhání), srdce nebo neurologické příznaky (změny v chování, záchvaty křečí) v pozdních stádiích nemoci.
- Diagnostika: Vzhledem k široké škále nespecifických příznaků může být stanovení diagnózy obtížné a často opožděné. K specifické diagnostice je nutný odběr krve a provedení rychlého ambulantního testu (např. SNAP 4Dx) nebo odeslání vzorku do specializované laboratoře na detekci protilátek.
- Léčba a prognóza: Léčba spočívá v dlouhodobém podávání antibiotik. Je nejúčinnější, pokud je zahájena včas, na počátku onemocnění. Pokud nemoc přejde do chronického stádia, léčba je mnohem obtížnější, onemocnění může být nevyléčitelné a je doprovázeno řadou vážných zdravotních komplikací, jako je trvalé zánětlivé postižení kloubů, neurologické deficity nebo selhávání ledvin. Borelie mohou v organismu přetrvávat dlouhou dobu a i pes bez klinických projevů může být jejich nosičem. Proti borelióze je možné psy očkovat, ale nejúčinnější ochranou zůstává prevence napadení klíštětem.
Anaplazmóza
Anaplazmóza je další bakteriální onemocnění přenášené klíšťaty, které může mít vážné následky pro zdraví psa. Je rozšířena po celém světě.
- Původce a přenos: Onemocnění způsobuje bakterie Anaplasma phagocytophilum (dříve Ehrlichia equi). Přenašečem je klíště obecné (Ixodes ricinus). K přenosu infekce pravděpodobně dochází, pokud je klíště přisáté déle než 24 hodin. Projevy infekce se u nakaženého zvířete obvykle objeví během 1-2 týdnů, ale někdy i mnohem později. Za primární rezervoár v přírodě jsou považováni drobní hlodavci.
- Příznaky: Klinické onemocnění u psů je často spojeno s akutní fází trvající jeden až několik dnů. Příznaky jsou často nespecifické a mohou zahrnovat:
- Vysoká horečka, letargie, malátnost až apatie.
- Bolestivost kloubů a svalů (polyartritida), ztuhlost, kulhání, neochota k pohybu. Psi bývají neklidní.
- Ztráta chuti k jídlu, nevolnost.
- Zvětšená slezina, bledé sliznice.
- Méně často gastrointestinální problémy (zvracení, průjem) nebo respiratorní problémy (kašel, ztížené dýchání).
- Vzácně meningitida, neurologické problémy (záchvaty, ataxie, tupý výraz, strnulost).
Mimo akutní projevy se u psů může vyskytovat i chronické onemocnění probíhající bez klinických příznaků (subklinické), které se může projevit jako onemocnění podobné chřipce.
- Koinfekce s boreliózou: Jelikož anaplazmózu i boreliózu přenáší stejný druh klíštěte (klíště obecné), často dochází k tzv. koinfekci, tedy nákaze psa oběma onemocněními současně. Tyto případy nejsou vzácné a jsou doprovázeny celkově závažnějšími klinickými příznaky a horší prognózou z hlediska úplného vyléčení. Akutní fáze anaplazmózy je nerozeznatelná od lymské boreliózy.
- Diagnostika a léčba: Diagnostika se opírá o identifikaci mikroorganismu v krvi (PCR, mikroskopie) nebo detekci protilátek (ELISA, SNAP 4Dx). Léčba anaplazmózy spočívá v podávání antibiotik (např. doxycyklinu po dobu až 30 dnů). Po jejich nasazení se psovi většinou poměrně rychle uleví, klinické příznaky mohou vymizet během 24 až 48 hodin. Prognóza pro úplné zotavení je v tomto případě velmi příznivá. Podobně jako borelióza však může anaplazmóza přejít do chronického stádia, kdy je léčba komplikovanější. Proti anaplazmóze neexistuje očkování, jedinou spolehlivou ochranou je prevence.
Babezióza (Piroplazmóza)
Babezióza je závažné, potenciálně život ohrožující onemocnění krve psů, způsobené prvoky.
- Původce a přenos: Původcem je prvok klíštěnka psí (Babesia canis). V našich podmínkách je jeho hlavním přenašečem klíště piják lužní (Dermacentor reticulatus). Dříve se tento druh klíštěte vyskytoval hlavně na jižní Moravě, ale nyní je rozšířen na mnoha dalších místech ČR. Pes se může nakazit i při cestách do zahraničí (např. Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Itálie). Babezióza se u nakaženého zvířete rozvíjí během 10–21 dnů po sání infikovaného pijáka.
- Příznaky: Babezie napadají červené krvinky, množí se v nich a způsobují jejich masivní rozpad (hemolýzu). To vede k prudké reakci imunitního systému, dalšímu poškození červených krvinek i krevních destiček a rozvoji těžké chudokrevnosti (anémie). Příznaky zahrnují:
- Vysoká horečka, apatie, celková skleslost, únava, malátnost.
- Bledé nebo naopak nažloutlé sliznice (žloutenka).
- Tmavě zbarvená moč (růžová, oranžová, hnědá až krvavá) – tzv. hemoglobinurie.
- Zvětšená slezina.
- V pokročilejší fázi se může objevit zvracení, nažloutlý průjem, epileptické záchvaty.
Onemocnění může být komplikováno rozvojem celkové zánětlivé reakce a poruchami srážlivosti krve, což vede k nekontrolovatelnému krvácení a současně tvorbě krevních sraženin v drobných cévách různých orgánů. Komplikovaná babezióza má vysokou úmrtnost; akutní případy často končí smrtí.
- Diagnostika a léčba: Onemocnění nelze jednoznačně rozpoznat jen podle klinických příznaků. K diagnostice je nutný odběr krve a mikroskopické vyšetření krevního nátěru, rychlý ambulantní test nebo laboratorní testy (stanovení protilátek, PCR). Léčba je náročná. Lék s účinnou látkou imidokarb, který je na babeziózu účinný, bohužel není v ČR standardně registrován a jeho obstarávání může být komplikované. Klíčová je proto důsledná prevence napadení klíšťaty.
Klíšťová encefalitida
Klíšťová encefalitida je virové onemocnění postihující centrální nervový systém.
- Původce a přenos: Způsobuje ji virus klíšťové encefalitidy, přenášený klíštětem obecným (Ixodes ricinus). K nakažení psa dochází poměrně často, ale klinické příznaky se u něj rozvinou jen vzácně.
- Příznaky: Pokud se příznaky objeví, jsou podobné jako u lidí:
- Horečka, nechutenství, nevolnost, únava.
- Změny v chování, podráždění.
- V závažnějších případech příznaky postižení nervové tkáně: snížená hybnost, částečné až celkové ochrnutí končetin, svalové záškuby, zvýšená citlivost, ochrnutí obličejových nervů, špatná koordinace.
Nakažená klíšťata na psovi mohou být zdrojem infekce také pro člověka.
- Diagnostika: Onemocnění lze prokázat specifickými testy z krve. Léčba je symptomatická a podpůrná. Zásadní je prevence napadení klíšťaty.
Ehrlichióza
Ehrlichióza je bakteriální onemocnění podobné anaplazmóze, které napadá buňky imunitního systému.
- Původce a přenos: Psí ehrlichióza je způsobena bakterií Ehrlichia canis, patřící do skupiny Rickettsií. Přenášejí ji klíšťata rodu Rhipicephalus (např. klíště psí, které se u nás vyskytuje méně často, ale může být zavlečeno) a Dermacentor.
- Příznaky: Příznaky jsou rovněž nespecifické, což může vést k pozdní diagnóze:
- Opakované záchvaty horečky.
- Zvětšení mízních uzlin a sleziny.
- Dýchací potíže.
- Krvácivé stavy (např. krvácení z nosu, tečkovité krváceniny na sliznicích).
- Anémie (chudokrevnost).
- Sklon k častým bakteriálním infekcím (např. kůže, dýchacího aparátu).
Průběh onemocnění je často chronický se zhoršující se tendencí. Nemocní psi hubnou a trpí opakovanými infekcemi.
- Diagnostika a léčba: Diagnostika je založena na krevních testech. Léčba antibiotiky je možná, ale pro úspěch je klíčové včasné zahájení. V pokročilých stádiích může být léčba neefektivní a stav psa může vést až k nutnosti eutanazie.
Klíštěcí paralýza
Klíštěcí paralýza není infekčním onemocněním, ale intoxikací způsobenou toxinem produkovaným některými klíšťaty.
- Příčina: Samičky některých druhů klíšťat, včetně u nás běžně se vyskytujících klíštěte obecného (Ixodes) a pijáka lužního (Dermacentor), produkují neurotoxin. Tento toxin napadá nervovou tkáň a narušuje přenos nervových vzruchů do svalů.
- Příznaky: K tomuto stavu dochází nejčastěji při masivním napadení psa samičkami klíšťat. Typicky se objevuje slabost až neschopnost pohybu (ochrnutí) pánevních končetin, která postupuje směrem k hlavě. Může dojít i k ochrnutí dýchacích svalů, což vede k udušení psa.
- Léčba: Léčba musí být okamžitá a spočívá v bezprostředním a důkladném odstranění všech klíšťat. Často je nutná hospitalizace zvířete a zahájení podpůrné péče k zajištění základních životních funkcí. Po odstranění klíšťat obvykle dochází k rychlému zlepšení stavu.
Jak poznat, že má pes nemoc od klíštěte? Obecné varovné signály
Mnoho onemocnění přenášených klíšťaty má zpočátku velmi nespecifické příznaky, které mohou být snadno přehlédnuty nebo zaměněny za jiné, méně závažné zdravotní problémy. Proto je důležité být všímavý k jakýmkoli změnám v chování nebo fyzickém stavu vašeho psa, zejména pokud víte, že byl vystaven riziku přisátí klíštěte.
Mezi obecné varovné signály, které by vás měly upozornit na možnou nákazu, patří:
- Změna chování: Apatie, letargie, snížený zájem o hry a aktivity, které má pes běžně rád.
- Horečka: Může být prvním a někdy i jediným příznakem. Normální teplota psa se pohybuje mezi 37,5–39 °C.
- Nechutenství: Ztráta zájmu o jídlo nebo úplné odmítání potravy.
- Únava a slabost: Pes se rychleji unaví, více spí, je celkově méně energický.
- Kulhání: Může být přerušované, stěhovavé, nebo postihovat jednu či více končetin.
- Otoky kloubů: Klouby mohou být bolestivé na dotek a viditelně oteklé.
- Bledé sliznice: Například dásně nebo vnitřní strana víček mohou ztratit svou typickou růžovou barvu.
- Zvětšené mízní uzliny: Lze je nahmatat například pod čelistí, na krku, v podpaží nebo v tříslech.
- Zvracení nebo průjem: Zejména pokud jsou přítomny i další příznaky.
- Změna barvy moči: Tmavá, krvavá nebo neobvykle zbarvená moč je vážným signálem.
Pokud u svého psa pozorujete některý z těchto příznaků, a to i když se zdají být mírné, neváhejte a co nejdříve navštivte veterinárního lékaře. Včasná diagnóza a zahájení léčby jsou klíčové pro úspěšné zvládnutí onemocnění přenášených klíšťaty a mohou zabránit rozvoji chronických potíží nebo život ohrožujících komplikací. Informujte veterináře o tom, že pes mohl mít klíště, i když jste žádné nenašli.
Prevence: Nejlepší ochrana před nemocemi od klíšťat
Vzhledem k závažnosti onemocnění přenášených klíšťaty a náročnosti jejich léčby je naprosto zásadní klást důraz na prevenci. Nejúčinnější ochranou psa je zabránění napadení klíšťaty a rychlé odstranění již přisátých parazitů.
- Antiparazitární přípravky: Na trhu existuje široká škála přípravků proti klíšťatům. Mezi nejčastější formy patří:
- Antiparazitární obojky: Uvolňují účinnou látku postupně po dobu několika měsíců. Některé mají i repelentní účinek, tzn. odpuzují klíšťata dříve, než se stihnou přisát.
- Spot-on přípravky (pipety): Aplikují se přímo na kůži psa, obvykle mezi lopatky. Účinnost trvá zpravidla jeden měsíc.
- Žvýkací tablety: Moderní a oblíbená forma prevence. Podávají se perorálně a chrání psa po dobu jednoho až tří měsíců. Klíště po přisátí a nasátí krve s účinnou látkou hyne.
- Spreje: Vhodné pro krátkodobou ochranu nebo pro štěňata, u kterých ještě nelze použít jiné formy.
Při výběru antiparazitika se poraďte se svým veterinárním lékařem, který vám doporučí nejvhodnější přípravek s ohledem na věk, zdravotní stav, plemeno a životní styl vašeho psa. Důležitou vlastností je repelentní účinek, který odpudí většinu klíšťat ještě před napadením. U psů milujících vodu je také důležité, aby se účinnost přípravku nesnižovala stykem s vodou. Důsledně dodržujte návod k použití a intervaly aplikace.
- Pravidelná kontrola srsti: Po každé procházce, zejména v oblastech s vyšším výskytem klíšťat (les, louka, vysoká tráva), důkladně prohlédněte srst vašeho psa. Zaměřte se na místa, kde se klíšťata ráda přisávají – hlava, uši, krk, podpaží, třísla, meziprstí.
- Včasné a správné odstranění klíštěte: Pokud klíště najdete, je nutné ho co nejdříve odstranit. K přenosu většiny patogenů dochází až po několika hodinách sání (např. u boreliózy 24 hodin a více, u anaplazmózy také nad 24 hodin, někde se uvádí, že k nakažení může dojít již po 2 hodinách sání). Čím dříve klíště odstraníte, tím menší je riziko nákazy.
- Očkování: Proti některým nemocem, jako je lymská borelióza, existuje možnost očkování. Vakcinace však nemusí chránit proti všem kmenům borelií a nezabrání přisátí klíštěte, takže pes stále může onemocnět jinou nemocí přenášenou klíšťaty. Očkování by mělo být vždy součástí komplexní strategie prevence, nikoli jejím jediným prvkem. Poraďte se s veterinářem o vhodnosti očkování pro vašeho psa.
- Údržba prostředí: Pokud máte zahradu, pravidelně sekejte trávu a odstraňujte listí a křoviny, kde by se klíšťata mohla ukrývat.
Co dělat, když najdu u psa klíště?
Nález přisátého klíštěte může být pro majitele stresující, ale je důležité zachovat klid a postupovat správně.
- Příprava: Připravte si pinzetu s tenkými hroty, speciální kleštičky na klíšťata nebo kartu na odstraňování klíšťat. Použijte gumové rukavice, abyste se chránili před případnou infekcí.
- Uchopení klíštěte: Klíště uchopte co nejblíže kůži psa, tedy za hlavičku. Dávejte pozor, abyste nezmáčkli tělo klíštěte, mohlo by dojít k vytlačení obsahu jeho trávicího traktu (a tím i patogenů) do rány.
- Odstranění klíštěte: Pomalým, plynulým a mírně viklavým tahem kolmo od kůže klíště vytáhněte. Netočte s ním, pokud nepoužíváte speciální háček určený k rotačnímu odstranění. Cílem je odstranit klíště celé, včetně kusadel. Pokud část kusadel zůstane v kůži, obvykle to nepředstavuje velké riziko a tělo si s nimi poradí jako s cizím tělískem (vydojí se), ale místo může být podrážděné.
- Dezinfekce: Po odstranění klíštěte ranku důkladně vydezinfikujte vhodným antiseptickým prostředkem pro zvířata. Dezinfikujte si také ruce a použitý nástroj.
- Likvidace klíštěte: Odstraněné klíště bezpečně zlikvidujte – například ho spláchněte do záchodu nebo spalte. Nerozmačkávejte ho holýma rukama.
- Sledování psa: Místo po přisátí klíštěte několik dní sledujte. Mírné zarudnutí nebo malá bulka je normální reakcí. Pokud by se objevilo výrazné zarudnutí, otok, hnisání, nebo pokud by pes začal projevovat jakékoli výše zmíněné příznaky nemoci (horečka, apatie, kulhání atd.), neprodleně kontaktujte veterinárního lékaře. Poznamenejte si datum odstranění klíštěte.
Pamatujte, že správná technika odstranění klíštěte minimalizuje riziko přenosu infekce. Nikdy na klíště nekapejte olej, masti ani ho ničím nedusíte – mohlo by to způsobit, že klíště vyzvrátí obsah svých střev do rány a zvýší se riziko nákazy.
Závěr
Onemocnění psů přenášená klíšťaty představují vážné zdravotní riziko. Mohou mít závažné klinické příznaky, jejich léčba bývá náročná a ne vždy zcela úspěšná, a často vedou k rozvoji chronických komplikací. Navíc nakažená klíšťata na psech mohou být rizikem i pro jejich chovatele (např. u boreliózy či klíšťové encefalitidy).
Jedinou skutečně spolehlivou ochranou je důsledná a celoroční prevence napadení psa klíšťaty. Ta zahrnuje používání kvalitních antiparazitárních přípravků, pravidelné prohlídky srsti a včasné a správné odstranění přisátých klíšťat. Nepodceňujte ani první, zdánlivě nenápadné příznaky možné nákazy a při jakémkoli podezření kontaktujte svého veterinárního lékaře. Investice do prevence se mnohonásobně vyplatí v podobě zdraví a pohody vašeho psího parťáka.